Malebné bývalé nádražíčko na Šumavě, dnes hláska, kde ze tří kolejí slouží jen jediná. U třetí, nevyužívané koleje situovaná zahrádka a sto metrů od ní u téže koleje zdroj vody, kterou je nutno nosit po peroně v konvích. Při opravě trati na nádraží odstaven maličký dřevěný pracovní plošiňáček, na němž bylo lze se projet pomocí odstrkování se hokejkou o pražce. Tolik inspirace syna z nádražácké rodiny.
Po dlouhém shánění kol úspěch v podobě havarovaného mamatěje. Plány, výkres, využití dostupných materiálů a drezína je během léta na světě. Podélníky rámu z trámků, jimiž se prokládají kolejnice pro přepravu na stavbu, příčníky z trámků, jimiž se prokládají pražce. Podlaha z odřezků prken ze stavby stodoly. Stolička a židle z kůlny. Hnací jednotkou je obyčejné horské kolo, uchycené za nosič a přední vidlici k rámu drezíny, hnací síla přenášena třecím převodem na jedno železniční kolo.
Při první zkušební jízdě drezína zapadá mezi koleje – do výpočtů se byla vloudila chyba a je třeba rozšířit rám. Další úpravou je nahrazení plechových úchytů vnějších konců os kol svařovanými veterinářem.
Následují úpravy a vylepšení jako demontáž původních provizorních brzd a osazení nové gumošpalíkové brzdy, kdy jsou dvě kola brzděna jedinou pákou, a zajišťovací vřetenové brzdy, osazení diodových světel červené i bílé barvy na obě čela, osazení mechanického klaksonu, zdokonalení uchycení bicyklu či dokončení nátěru nabarvením podlahy, sedadel pro strojvůdce i cestující a mechanismu brzd a konečně nastříkání označení dle Kryšpína.
Drezína D11.901 má za sebou několik cest po zrušených a vyloučených tratích, přes vznik v provizorních podmínkách zdolává stoupání až 25 promile a uveze čtyři osoby (strojvůdce, šlapač, dva cestující) do kopce a mnohem více s kopce.